Batole - hlavní vývojové trendy: Porovnání verzí

Z Psychology
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka s textem „<span style="font-family: inherit; font-size: 20px; color: inherit; background-color: inherit;">'''Batolecí věk (podle Vágnerové)'''</span> Doba 1-3 r…“)
 
Řádka 1: Řádka 1:
<span style="font-family: inherit; font-size: 20px; color: inherit; background-color: inherit;">'''Batolecí věk (podle Vágnerové)'''</span>
+
== Vymezení ==
  
Doba 1-3 roky. Dochází k výraznému rozvoji dětské osobnosti, dítě se stává samostatnějším, aktivním subjektem. Charakter. znakem je osamostňování a uvolňování z různých vazeb, spojené s expanzí do širšího světa. Období tzv. první emancipace, které je podmínkou dalšího vývoje. Dle Eriksona. období autonomie postupně se uvolňují vazby (např. specifická vazba s matkou).
+
*druhý a třetí rok života
 +
*mladší/starší batole (předěl jsou 2 roky)
  
'''Vývoj a význam motorických dovedností'''
+
&nbsp;
  
Experimenty se svými pohybovými kompetencemi, rozvoj motoriky, hlavně kosterní svalstvo a svěrače.
+
== '''Hlavní vývojové trendy''' ==
  
Z psychol. hlediska jsou významné dva druhy pohybu:
+
*patří do útlého věku (útlý věk = od narození do 3 let = novorozenec, kojenec, batole), raného dětství
 +
*'''Erikson''' – rozpor mezi autonomií a pocitem studu (mělo by se naučit například chodit na hrníček, pokud to nezvládá, má pocit studu)
 +
*rozvoj druhově specifických charakteristik<ul style="list-style-type: circle;">
 +
<li>chůze, řeč (prudce narůstá pasivní i aktivní slovní zásoba), sebeuvědomování, vytváření návyků</li>
 +
</ul></ul>
  
1) retence - udržení něčeho, setrvání někde
+
&nbsp;
  
2) eliminace - tendence pustit, zahodit, opustit to, co už nechce nebo kde už nechce být
+
== '''Motorický a kognitivní vývoj''' ==
  
Retence a eliminace mají obecnější smysl; na počátku batolecího období je jí dosahováno spíše svalovou aktivitou než symbolicky (např. ve fantazii či verbálně).
+
*hrubá a jemná motorika, význam pro rozvoj poznávacích funkcí a proto, aby dítě prospívalo po rozumové stránce
 +
*v&nbsp;USA je trend neříkat rodičům přesnou diagnózu, aby nebyli zdrcení – u dětí, o kterých my řekneme, že mají těžké mentální a tělesné poruchy, v&nbsp;USA mluví jako o dětech s „learning difficulties“ – rodiče se pak snaží, cvičí s&nbsp;dítětem a neví, že to stejně nikam nepovede
 +
*vývoj řeči
  
1.&nbsp;'''Význam rozvoje pohybových aktivit ve vztahu k vlastnímu tělu:'''
+
&nbsp;
  
a) důležitým mezníkem je schopnost ovládat vyměšování. (když je schopné ovládat retenci i eliminaci). To mu přináší uspokojení, stejně jako jiná svalová aktivita. Je riziko, že dítě bude nuceno k jejímu nácviku předčasně, event. nevhodnými praktikami. Nadměrná zátěž se může stát zdrojem neurotizace. Obranné mechanismy vytvořené v tomto věku mohou přetrvávat i později.
+
== '''Rozvoj osobnosti batolete''' ==
  
b) zpřesňování vlastního tělového schématu, dítě svůj pocit nějak pociťuje a prožívá.
+
*u staršího batolete dochází k&nbsp;prudkému rozvoji osobnosti dítěte („já“)
 +
*sebeuvědomování – dítě přestane mluvit ve 3. osobě jednotného čísla
 +
*sebeprosazování, vůle
 +
*chce dělat něco co nemůže, nechce dělat něco co musí (= '''období''' '''vzdoru''' - negativismu)
 +
*je důležité jednotné výchovné působení, jinak může dojít k&nbsp;zafixování některých reakcí u dítěte a potom si to dítě vyvzteká cokoliv chce -> to se stává relativně trvalým rysem osobnosti
  
2.&nbsp;'''Význam rozvoje pohybových aktivit ve vztahu k okolnímu světu:'''
+
&nbsp;
  
Rozvoj samostatné lokomoce. Manipulace s předměty. Motorický vývoj umožňuje samostatnější uspokojování potřeby stimulace. K tomu je potřeba dostatek podnětů. Expanze do prostředí však není pro dítě jen záležitostí rozvoje pohybových schopností. Závisí i na kognitivní úrovni, na určité předběžné informaci o tomto prostředí. Základní informace je vizuální. Hmatové, tj. taktilně-kinestetické poznávání je omezeno vzdáleností, má menší informační variabilitu, nemá v tomto směru větší význam. Zato má význam emotivní, ovlivňuje základní motivaci dítěte.Lokomoce má také svůj soc. význam. Je pojímána jako symbol úspěšného vývoje. Signální význam samostatného pohybu může někdy zkreslovat celkovou úroveň vývoje - dítě, které umí samo chodit, je považováno za zralejší. Tzv. generalizující anticipace - vytváří se pod vlivem úrovně té nejnápadnější složky.
+
== '''Zvládání vzdoru''' ==
  
Motorický vývoj souvisí s potřebou aktivity.
+
*'''mladší batole''' – odvedení pozornosti, nabídnutí alternativy; v&nbsp;tomto období se vzdor dá zvládat celkem dobře, ale závisí na temperamentu dítěte
<ul style="line-height: 19.2000007629395px; list-style: square outside url(http://psychology.inthemind.eu/lib/tpl/vector/static/3rd/vector/bullet-icon.png); margin: 0.3em 0px 1em 1.5em; padding-right: 0px; padding-left: 0px; color: rgb(0, 0, 0); font-family: sans-serif; font-size: 12.8000001907349px;">
+
*'''starší batole''' – úkolování, vysvětlování, vyjednávání (o problémech se mluví, je potřeba je řešit a dospět k&nbsp;vyřešení)
<li><div class="li" style="margin: 0px; padding: 0px;">potřeba aktivity může být negativně ovlivněna stavem dítěte (nemoc). Snížení potřeba aktivity má vždy význam - dítě ji ztrácí, pokud není v takovém stavu, aby pro něj měla nějaký smysl.</div></li>
+
*'''otázka trestů''' (od ignorování po tělesné tresty) velmi individuální, ale mělo by se s&nbsp;nimi zacházet opatrně, aby plnily svůj účel
<li><div class="li" style="margin: 0px; padding: 0px;">omezování aktivity dospělými má příčinu spíše v její rušivosti. Dítě bývá tlumeno, aby dalo pokoj. neuspokojená potřeba aktivity, tj. nečinnost, vyvolává napětí. děti se to snaží vybít (např. záchvaty vzteku). Potřeba činnosti je spojena s potřebou stimulace, a tak takové chování mívá dost často autostimulační charakter (např. dumlání prstů).</div></li>
+
*'''role pasivity a aktivity dítěte''' – je lepší, když si může aktivně vybrat (co si obleče atd.)
</ul>
+
*'''problém fixace vzdoru''' – může se z&nbsp;něj stát návyková účelová reakce
 
+
*'''problém nadměrné prevence vzdoru'''
'''Rozvoj poznávacích procesů v batolecím věku:'''
+
*Matějčkovy výchovné zásady
 
+
Rozvoj poznávacích procesů se projevuje proměnou přístupu ke světu, orientace v něm a změnou v chápání reality. Tento vývoj lze hodnotit jako symbolickou expanzi do světa, která umožňuje uvolnění z vazby na konkrétní manipulaci s aktuálně poznávanými objekty.
+
 
+
Dochází k proměně: ke konci batolecího období začíná být jistota fixována&nbsp;'''na znalost pravidel funkce okolního světa.&nbsp;'''Pro dítě je lákavé poznávat svět a učit se pravidlům, která zde platí. na základě zkušenosti, že tato pravidla platí stále, lze předpovědět, co se bude dít v následujících situacích, je možné adekvátně reagovat a není třeba se obávat. Jde o uvolnění vazeb na aktuální dění, o anticipaci budoucnosti a o počátek pronikání do širšího časového rozmezí. Subjektivní výhodnost pravidel se někdy u batolat odrazí až ve zdánlivě přehnaném lpění na stereotypech a rituálech. pro dítě jsou předpokladem jistoty a bezpečí. Nadměrné ulpívání na stereotypu, např. jídla, mytí, může být výrazem zvýšené nejistoty či úzkosti (např. mytí částí těla v jiném pořadí, čtení pohádky s vynecháním některé pasáže atd.)
+
 
+
Dochází k odpoutání z omezující vázaností na aktuálně vnímané a manipulované objekty. Piaget nazval toto období Fází symbolického či předpojmového myšlení. Dítě už si dovede představit nějakou činnost a její výsledky, aniž by ji muselo skutečně provádět. (hračka - kostka s různými výřezy, dítě vkládá tvary).
+
 
+
Symbol (nebo znak) lze chápat jako označování něčeho prostřednictvím něčeho jiného, např. představy, obrázku, gesta či slova. Podle Piageta je symbol až v době, kdy představují pro batole něco jiného (kamínek se ve hře stává bonbonem). Zástupcem skutečného světa může být i&nbsp;'''představa.'''&nbsp;Může být použita kdykoliv, není vázána na aktuální přítomnost zkoumaného objektu. představa tento objekt pouze reprezentuje. není jen paměťovou stopou, jde spíše o subjektivně typickým způsobem zpracovanou zkušenost.
+
 
+
V procesu rozvoje symbolického myšlení má velký význam odložená nápodoba - dítě napodobuje nějaké chování později, než je vidělo či slyšelo; jde o jednoduché symbolické ztvárnění, zpracování určité zkušenosti (napodobování otce, jak se holí).
+
 
+
Dítě je schopné zvládnout oddálenou nápodobu již ve 14 měsících.
+
 
+
Fiktivní hra - dítě krmí lžičkou medvídka, myje ho, dává ho spát. Přitom ví, že tato činnost je jenom „jako“, na úrovni symbolického ztvárnění. Rozvoj poznávacích schopností je v interakci s rozvojem řeči. Dítě se učí řeči jako soustavě konvenčních znaků (paralelně s rozvojem individuálně specifických symbolů, např. gest). Značný význam má nápodoba.
+
 
+
Dítě se učí pochopit trvalost objektu, avšak jeho představa je stále vázána na určité zjevné vlastnosti (dítě ví, že míč je červený a má puntíky. Dovede jej hledat, když se zakutálí, dokonce i v místech, kde nikdy nebyl, např. v posteli. Kdyby takový míč vidělo u jiného dítěte, myslelo by, že je jeho, protože je stejný. Na druhé straně by míč nepoznalo, kdyby byl obalen blátem.
+
 
+
Poznatek trvalosti objektu je základem k vytváření&nbsp;'''předpojmu'''&nbsp;(pes je ten, který je u nich doma). Znalosti dítěte jsou útržkovité, chybí jim vzájemné propojení. a pochopení obecněji platných pravidel či zákonitostí, které by je nějakým způsobem sjednocovaly.
+
 
+
Objevují se počátky&nbsp;'''symbolické hry,'''&nbsp;která má význam k rozvoji poznávacích procesů, a také emotivní hodnotu. Slouží k odreagování napětí. ve své fantazii je pánem situace, příběh je takový, jaký ho potřebuje mít. Podobným způsobem, i když na vyšší úrovni, zpracovávají svoje problémy také předškolní děti.
+
 
+
Rozvoj poznávacích procesů:
+
 
+
1) orientace v prostoru - nahoře, dole, vztahy velikosti (malá kostka do velkého otvoru). Nepřesný je odhad vzdálenosti. Analýza komplexního vjemu je složitá, spíše je zaujme detail, který není vztahován k celku.
+
 
+
2) orientace v čase - složité. Dítě je soustředěno na přítomnost. Minulost ani budoucnost pro něj nemá význam. Vzdálenější čas je prázdný pojem, dítě to nezajímá.
+
 
+
3) orientace v množství - na počátku. Dle Piageta děti chápou pojem počtu až po druhém roce života. primitivní pojem množství chápou již na počátku batol. období (pozná, že část původního množství schází). Děti užívají k hodnocení počtu vizuálního odhadu. Tato strategie může být účinná jen tehdy, jestliže jde o malý počet nebo se dvě množiny prvků velmi liší. Pochopení množství je součástí komplexu chápání trvalosti objektu a jeho vlastností ( totožnost či odlišnost - více x méně).
+
 
+
'''Rozvoj řeči v batolecím věku'''
+
 
+
Řeč je základním nástrojem soc. přizpůsobení, úroveň řečového projevu je velmi citlivým ukazatelem kvality výchovného působení rodiny. Oblíbenou aktivitou batolat je hra s řečí, řečová aktivita je cílem i prostředkem zároveň. Dítě poznává základní pravidla jazyky, začne tvořit samo věty. Tvoří se&nbsp;'''egocentrická řeč,'''&nbsp;důležitá pro rozvoj poznávacích procesů, a její&nbsp;'''komunikační varianta.'''
+
 
+
'''Sémantický vývoj:'''
+
 
+
Jazyk je znakový systém, slouží jako prostředek poznávání, resp. zpracování a uchování informací. Verbální znaky, tj. slova, mohou ve vědomí lépe zastupovat skutečnost ještě lépe než představy či obrázkové symboly. Dítě se musí naučit diferencovat významy slov, tj. obsah toho, co označují. V průběhu vývoje označují děti různá slova nepřesně - dítě používá slovo pro mnoho objektů či si vypomáhají analogií. Jakmile začnou více diferencovat, jsou přesvědčeny, že každý objekt má jedno jméno.
+
 
+
Nejsnáze pochopí slovo jako označení objektu nebo děje (podst. jména, slovesa). Název považují za neoddělitelnou součást určité věci. Tendence učit se názvy objektů je spojena s rozvojem pochopení trvalosti těchto objektů. Dítě se postupně naučí, že slovo auto označuje všechna možná a nejrůznější auta, je zde předpoklad k překročení časové a prostorové bariéry, to už je dále záležitostí předškolního období. . Snadněji se naučí konkrétní pojmy. Obtíže dělají adjektiva (velký-malý), dítě je chápe jako absolutní charakteristiku, ne jako slovo relativní povahy.
+
 
+
Rozvoj&nbsp;'''sémantické složky řeči (tj. slovníku)–'''&nbsp;2 úrovně:
+
 
+
a)'''pasivní slovník –&nbsp;'''úroveň porozumění, počet slovních výrazu, kterým dítě rozumí
+
 
+
b)'''aktivní slovník –'''rozsah slovní zásoby, používané ve vlastním sdělení.
+
 
+
Rozvoj aktivního řečového projevu:
+
 
+
Ve 14-15 měs.- jedno verbální sdělení je široce a nepřesně používáno (ham= označení všeho k jídlu, pití; haf=všechna zvířata).
+
 
+
2 roky: dvouslovná sdělení, jakési primární věty. jednoslovné věty často označují děj (hají, hačí. Raný řečový projev označován jako telegrafický. (zjednodušený, úsporný projev). Většina prvních sdělení zachycuje zkušenost z pozorování světa, pokus orientovat se v něm a porozumět mu prostřednictvím verbálního popisu Jde o věty vyjadřující:
+
 
+
a)atribuci (velký pes)
+
 
+
b)činnost (mimi hajá)
+
 
+
c)majetnictví (mámy čepice)
+
 
+
První řečové projevy jsou agramatické. Teprve mezi 2.-3. rokem: začíná používat plurál, časovat, skloňovat, někdy pravidla dodržují až přehnaně, nemají cit pro jazyk (o pejskovi a kočičikovi). Děti se liší ve způsobu užívání řeči, v důrazu na různé jazykové funkce. Významný je způsob matčiny stimulace , podněcování dítěte k řeči, řeč. vzor.
+
 
+
2 základní jazykové styly:
+
 
+
a)kognitivní, referenční styl – popis reality. Převaha podst. jmen a adjektiv
+
 
+
b)expresivní, emotivně regulační styl – zaměřeno na soc. aktivitu a mezilidské vztahy. Převaha slov vyjadřujících pocity, vztahy, příkazy
+
 
+
'''Rozvoj osobnosti batolete:'''
+
 
+
Důležitá je rovnováha mezi potřebou emancipace, osamostňování a potřebou stability, jistoty a bezpečí. Dle Eriksona: rozpor mezi potřebou emancipace a pocity pochybnosti a studu.V koj. věku vznik obecné důvěry v svět, v batolecím – základní důvěra v sebe a své schopnosti. Pokud není zvládnuto, nastává pasivita, závislost, obranné mechanismy z důvodu pocitu ohrožení, strach.
+
 
+
Důležitý předpoklad – odpoutání z předchozí symbiotické vazby s mateřskou osobou. Schopnost připustit separaci je podporována rozvojem poznávacích procesů. Separační proces probíhá pozvolna, nesmí být spojen s fixováním symbiotické vazby jako výhodnější varianta. Batolata si v průběhu postupné emancipace vytvářejí vztah k přechodným objektům, které jsou jejich dočasnou součástí (plyšové hračky; nechtějí je dát především tehdy, když jsou unavené, frustrované nebo smutné; mají je stále s sebou, chodí s nimi spát. V předšk. věku potřeba těchto tzv. bezpečných objektů postupně mizí.
+
 
+
Dle Mahlerové dochází v prvních měsících batolecího věku k tzv. praktikující subfázi separačně individuačního procesu (dítě se pokouší vzdálit od matyk, ale jen na úroveň, na jakou je citově zralé. Pak se vrací k matce). Tzv. znovusbližování – potřeba potvrdit si jistotu vztahu s matkou.
+
 
+
V této době se objevuje poprvé obecně platný mechanismus kyvadla, který vyrovnává příliš náročný vývojový skok dočasným návratem na nižší úroveň. Znovusbližovací fázi lze chápat jako moratorium batolecího věku (dítě se ještě vrací, užívá si závislosti, začnou chtít být znovu krmeny, nosit se, vozit se v kočárku).
+
 
+
je třeba rozlišovat:
+
 
+
a)aktivní separaci – závisí na dítěti samém
+
 
+
b)pasivní separaci - nezávisí na vůli dítěte – dítě je odloučeno od matky někým jiným; v této situaci se objevuje tzv. separační úzkost. Ta má 3 fáze:
+
 
+
a.fáze protestu – dítě se aktivně snaží zbavit cizího člověka a přivolat matku. Když se to nepodaří, nastává další fáze.
+
 
+
b.fáze zoufalství – dítě postupně ztrácí naději, že matka přijde, přestává ji volat a hledat, je apatické, bez zájmu o cokoliv.
+
 
+
c.fáze odpoutání od matky – jestliže odloučení trvá delší dobu, dítě se snaží uspokojit svou potřebu cit. vazby a opory navázáním vztahu k jiné osobě, která je dostupná.
+
 
+
V batolecím věku se mění chování k cizím lidem. děti se většinou nebojí. Záleží na soc. kontextu – jednoroční dítě si vezme od cizího člověka hračku, pokud se usmívá. Když se tváří hrozivě, má strach.
+
 
+
Faktory nepříznivě ovlivňující osamostňování batolete: nedostatek či postižení dítěte, neochota či neschopnost matky připustit separaci v důsledku např. nevyřešených partnerských vztahů, problém matčiny seberealizace, kdy matka jiný způsob nezvládá a potřebuje si udržet závislost dítěte i pocit vlastní užitečnosti co nejdéle).
+
 
+
U batolete se rozvíjí vědomí sebe sama. 2 mezníky:
+
 
+
a)separace od matky – nezbytný předpoklad pro další osamostňování a rozvoj vlastní identity
+
 
+
b)vznik potřeby sebeprosazení – může mít až charakter negativismu. Sebeprosazování má 2 složky:
+
 
+
a.varianta „Já sám“ – pokus o samostatnost, o vlastní řešení situace
+
 
+
b.varianta „Já chci“ – zde se odráží vědomí sebe sama jako aktivní a kompetentní bytosti. Způsoby sebeuplatňování jsou občas méně přiměřené až nesmyslné, převažuje důraz na formu, o obsah dítěti často vůbec nejde.
+
 
+
Negativismus je počáteční projev nezralé dětské vůle, experimentování s vůlí. . Opakovaný zážitek uspokojení nad mocí své osobnosti posiluje jeho sebevědomí . Dítě odmítá či prosazuje určitou aktivitu – např. půjdeme k tetě či nepůjdeme k tetě). Obyčejně neví, proč něco chce či nechce; jen potřebuje prosadit vlastní variantu.jde o tzv. cvičnou formální vůli. Z hlediska smyslu batolecího vývoje je negativismus, tedy primární vůle, jedním z faktorů, které pomáhají vymezit novou pozici dítěte ve světě. Dítě získá informaci, která uspokojuje jeho potřebu orientace, ale zároveň i jistoty, bude vědět, kde jeho svoboda končí a kde začínají platit pravidla. Náhodné omezení či povolení něčeho představuje spíše chaos informací. Uspokojivý řád je jednoduchý, srozumitelný a dodržovaný.
+
 
+
Významný motiv ve vztahu ke světu je potřeba vtisknout mu stopy své aktivity (analogie se zvířaty – značkování teritoria; u sprejerů grafitti atd.). Komplexní zkušenost s účinností prvních samostatných pokusů o sebeprosazování spoluurčuje rozvoj základních životní strategie dítěte (tendence k asertivitě či rezignaci, převahu preference určité strategie určuje jednak typ temperamentu a jiné vrozené dispozice, jednak ji ovlivňuje rodičovské chování ve smyslu potlačování či tolerování dětské vůle). U některých dětí negativismus velmi nápadný, u jiných téměř neznatelný.
+
 
+
'''Rozvoj sebepojetí batolete:'''
+
 
+
vytváří se vědomí kontinuity existence vlastní bytosti.
+
 
+
a)chápání sebe sama jako samostatné bytosti
+
 
+
b)pochopení trvalosti vlastní existence
+
 
+
c)zkušenost s její proměnlivostí
+
 
+
Postupná decentrace v poznávání, dítě si postupně uvědomuje, že je pouze jedním z objektů vnějšího světa. proces rozvoje chápání sebe sama je ovlivněn typickým způsobem uvažování.
+
 
+
první náznak sebepojetí – obraz v zrcadle. ve 14-15 měs. pozná svůj obraz, spolehlivě tak ve 2 letech. Později se objeví symbolizace vlastní osoby – dítě je zastoupeno jiným objektem, např. hračkou. batole dovede použít pro sebe slovní znak (nejprve jméno, pak osobní zájmeno). nelibě nese, když má někdo jiný stejné jméno. Vztah k osobnímu vlastnictví – batole je považuje za součást sebe sama. V druhé polovině batolecího věku začíná používat zájmeno můj, tvůj. Dítě brání své hračky, odmítá půjčovat své věci. Samostatné jednání je pro dítě důkazem jeho schopností a možností, uvědomuje si účinek vlastní aktivity.
+
 
+
a)dítě vnímá sebe sama jako bytost, která je schopná samostatně jednat.
+
 
+
b)dítě si potřebuje potvrdit hodnotu svých kompetencí, a tím i sebe sama. Chce být chváleno, odměněno. Součástí sebepojetí se stává i výkon, který je konkrétním projevem kompetencí dítěte. Rozvíjí se schopnost sebeovládání.
+
 
+
Vývoj dětského sebepojetí ovlivňuje na jedné straně reálný rozvoj jeho kompetencí a typických znaků, na druhé straně je důležité hodnocení jejich významu. Významné je působení rodiny. Součástí sebepojetí jsou různé role, které dítě získá )dítě je tátův rošťák, mámino zlato atd.)
+
 
+
'''Socializace v batolecím věku:'''
+
 
+
Dítě rozlišuje dospělé jako blízké, známé i neznámé, muže a ženy; podle profese teta, co má psa, teta, co prodává bonbony. vrstevníci nejsou dítěti nadřazeni, bývá s nimi srovnáváno, slouží mu jako model. Sociální role, které dítě získá, vyjadřují zároveň jeho hodnocení, ale i očekávání a požadavky jiných lidí (role chlapce, dívky, krásného, nevzhledného, prvorozeného, zdravého atd.). Jde o komplex očekávaného chování, některé projevy dítěte tak budou stimulovány, jiné potlačeny.
+
 
+
'''Rozvoj komunikace:'''
+
 
+
a)schopnost verbálně komunikovat je jedním z obecných předpokladů emancipace. Dítě, které umí vyjádřit svá přání a názory, se dovede aktivněji prosadit.
+
 
+
b)schopnost verbální komunikace je podmínkou vzniku diferencovanějších soc. kontaktů. Univerzálnost a srozumitelnost jazyka je výhodná pro všechny členy určité komunity.
+
 
+
Potřeba komunikace stimuluje vznik a rozvoj řečových dovedností. Verbální komunikaci charakterizují:
+
 
+
a.schopnost něco vyjádřit a sdělit způsobem, který je obecně platný. Dítě brzy zjistí, že verbální sdělení je efektivnější než projevit své pocity, prožitky a potřeby jinak.
+
 
+
b.schopnost přijímat informace od někoho, jiného. tendence klást otázky- ml. děti: co to je?, st. děti: proč?.
+
 
+
Verbální komunikace má dva aspekty:
+
 
+
a) komunikace je interakcí s někým jiným
+
 
+
b) komunikace je řečí o něčem
+
 
+
'''Normy chování:'''
+
 
+
O soc. normách získává dítě informace na dvou úrovních:
+
 
+
a)pozoruje skutečné chování lidí. Zobećuje si jejich pravidla, chování napodobuje.
+
 
+
b)získává informace o vhodném chování především pomocí verbálního sdělení. Rodič zároveň vysvětluje, proč se něco musí či nesmí. Dítě takové normy přijme lépe, když je verbální interpretace a chování lidí v souladu (přecházet jen na zelenou).
+
 
+
Děti si postupně uvědomují vztah norem k vlastnímu chování a též k chování jiných lidí. Stanovení pravidel vyhovuje dětské potřebě orientace ve světě. Řád přináší jistotu, potvrzuje předvídatelnost situací. Pravidla dítěti umožňují lépe diferencovat, jaké chování bude pozitivně akceptováno, a jaké nikoliv. potřeba potvrzení jistoty může být tak silná, že se dítě za žádoucí chování samo pochválí a nečeká, až to udělá někdo jiný.
+
 
+
Děti mají potřebu žádoucí chování vyžadovat i od jiných lidí, zejména mladších dětí – poučuje mladšího sourozence, co má dělat. Zvládnutí potřebných norem signalizuje reakce dítěte na jejich porušení; takové dítě se za svůj čin stydí. Reaguje tak nejčastěji, je-li při takovém jednání přistiženo a pokáráno.
+
 
+
Mění se i způsob regulace vlastního chování, projevuje se snaha po autoregulaci. Osvojení základních norem a schopnost ovládat svoje chování jsou spojeny s pokračující emancipací.Erikson říká, že schopnost sebekontroly zároveň přispívá ke zvýšení sebejistoty dítěte a k jeho pocitu samostatnosti.
+
 
+
'''Učení nápodobou a identifikací:'''
+
 
+
děti dovedou řídit své chování podle projevů druhého člověka, vcítiti se do něj. na základě schopnosti empatie mají tendenci toto napodobovat (pláčí, když pláče jiné dítě).
+
 
+
Nápodoba jako opakování nějakého pozorovatelného projevu je jednou z forem učení. Existuje tzv. instinkt konformity, tendence podobat se jiným lidem (Claparéde, Piaget). Podmínkou k učení nápodobou je schopnost rozpoznat podobnost, což předpokládá určitou zkušenost, existenci představ, které by podobné srovnání umožnily. Rozvoj napodobivého chování se shoduje s nástupem symbolického myšlení.
+
 
+
Čím častěji dítě chování vidí, tím má větší tendenci je opakovat. Nápodoba je výběrovým, diferencovaným procesem. Dítě napodobuje chování, které se mu zalíbilo a které je schopné imitovat. Může jít jen o dílčí projev chování. . Mnohdy je opakování určitého dění atraktivní samo o sobě (pohyb matky, která luxuje, zvuk jedoucího auta). Často jsou napodobováni rodiče- jsou pro dítě významní a blízcí.
+
 
+
Učení nápodobou umožňuje přejmout hotový vzorec chování. velmi často je napodobováno chování někoho druhého, aniž chápe příčinu takového jednání; teprve později pochopí podstatu různých situací i důvod účelnosti určitého jednání. Tendence napodobování je volena jako řešení situace, jestliže jedinec nechápe podstatu situace a nemá pro ni adekvátní vysvětlení.
+
 
+
U malých dětí je nápodoba projevem určité závislosti na okolí, tendence očekávat řešení od někoho jiného a přejímat je. Nápodoba je pro děti batolecího věku jedním z dostupných způsobů orientace a adaptace na prostředí. Určitým problémem je generalizace a diferenciace. Děti mnohdy nepřesně zobecńují předpokládaný smysl určitého chování (dítě ví, že maminka vše špinavé umývá, napodobuje ji, ale umývá nejenom hrneček, ale i plyšového medvídka). Diferenciaci napomáhá praktická zkušenost, zpětná vazba posilující či oslabující efekt určitého způsobu jednání ve specifické situaci. Závisí i na úrovni rozvoje poznávacích procesů a osvojení řeči, tj. na možnosti dítěti situaci vysvětlit.
+
 
+
Nápodoba se může týkat i chování nežádoucího či vývojově překonaného jednou z variant je tzv. regresivní nápodoba (dítě napodobuje mladšího sourozence, protože takové chování vede podle něj k žádoucímu efektu. Dítě se chová jako mladší sourozenec-kojenec, aby mu rodiče věnovali také tolik pozornosti).
+
 
+
Mnohé naučené projevy se nemusí nutně uplatnit v reálném chování, ale mohou proběhnout ve fantazii nebo zůstávají latentní (skryté) do chvíle, kdy jsou specificky stimulovány (Bandurovy pokusy: děti sledovaly film s agresivními prvky; nebyly agresivní hned, ale po určité době, když se vytvořila situace podobná filmu).
+
 
+
Specifickou variantou napodobování je&nbsp;'''identifikace='''&nbsp;ztotožnění s někým, potřeba být jako on, chovat se stejně jako on. ke konci batolecího věku se děti začínají identifikovat s rodiči, obyčejně s rodičem stejného pohlaví.
+
 
+
a)tendence k identifikaci souvisí s potřebou neztratit vazbu s citově významnou osobou.
+
 
+
b)ztotožněním s obdivovanou osobou, která má z jeho hlediska vysokou prestiž, se dítě určitým způsobem podílí na její významnosti.
+
 
+
Identifikační fáze následuje po uvolnění ze symbiotické vazby. Pro dívky – jednodušší, protože identifikační osobou se stává matka. Chlapci jsou nuceni přijmout jako identifikační vzor otce nebo jinou mužskou osobu.
+
 
+
Specifickou variantou je obranná identifikace s osobou, které se dítě bojí. event. s osobou vyvolávající respekt, autoritu. Identifikace spočívá ve zvnitřnění hodnot a norem, které prezentuje. Dítě je přijímá za vlastní, ony fungují jako vnitřní regulativní složka, může dojít až k potlačení většiny vlastních nápadů. nadměrně silné superego slouží jako ochrana před konfliktem a autoritou, s níž se dítě v rámci obranné reakce ztotožnilo.
+
 
+
'''Role otce, sourozenců a vrstevníků:'''
+
 
+
Otec si vztah s dítětem teprve vytváří. děti jsou schopné citového připoutání k oběma rodičům (71 % 18měsíčních dětí odmítalo separaci od otce). Vztah k otci bývá sekundární, odráží se v něm zkušenost ze vztahu s matkou. Tzn. očekávání určitého způsobu chování, reakce na dětské potřeby atd. Vztah s otcem se může stát alternativním zdrojem jistoty a bezpečí, ale i zdrojem stimulace.
+
 
+
Dítě, které si vytvoří bezpečný vztah k oběma rodičům, získá určitou výhodu, kterou představuje:
+
 
+
a) možnost diferencovat rozličné varianty vztahu a profitovat z jejich rozdílnosti.
+
 
+
b) možnost získat větší pocit jistoty a bezpečí na základě vícečetné citové vazby.
+
 
+
Otcové slouží synům jako modle mužského chování. Na druhé straně se otec ztotožňuje se svým synem, očekává, že se mu bude velmi podobat, splní jeho ambice. Tento postoj nejvýraznější k prvorozenému. Základní zkušenost s chováním otce ovlivňuje sebepojetí chlapce především v oblasti sexuální identity. Dle Yablonského jde o fázi vzájemné identifikace otce a syna. matky a otcové se dovedou ke svým dětem chovat stejně kompetentně, ale otcové tak činí mnohem méně. Příčinou je sociální norma, která určuje, aby se dítětem v raném věku zabývala matka. Liší se i styl rodičovského chování otců a matek. Hra otce je aktivnější, více stimuluje tělesnou aktivitu, je více vzrušující.. Otcové více stimulují kognitivní vývoj dětí a rozvoj jejich nezávislosti. matky jsou více soustředěny na klidnější hry s knížkou a hračkami, více stimulují verbalizaci.
+
 
+
Významný je vliv sourozenců. Sourozenci mohou sloužit jako alternativní zdroj sociální stimulace, protože poskytují jiné zkušenosti. Batolata mohou na mladšího sourozence žárlit, ale i pomáhat s péčí o něj. Ale vzhledem k egocentrismu přehlédnou únavu mladšího sourozence, dávají mu svou oblíbenou hračku či jídlo, pro kterou mladší ještě nedozrál.
+
 
+
Vztah k vrstevníkům bývá zpočátku mál diferencovaný. Závisí na zkušenostech se sourozenci. na počátku bývají vrstevníci akceptováni stejným způsobem jako hračka či jiné objekty. Postupně začíná mít hra s vrstevníky větší přitažlivost – děti se napodobují, komunikují spolu, učí se na své, dostupné úrovni, prožívají první konflikty. Význam kontaktů s vrstevníky je další alternativní zkušeností, která usnadňuje emancipaci (zejména pokud jsou převážně pozitivní).
+

Verze z 16. 5. 2015, 17:39

Vymezení

  • druhý a třetí rok života
  • mladší/starší batole (předěl jsou 2 roky)

 

Hlavní vývojové trendy

  • patří do útlého věku (útlý věk = od narození do 3 let = novorozenec, kojenec, batole), raného dětství
  • Erikson – rozpor mezi autonomií a pocitem studu (mělo by se naučit například chodit na hrníček, pokud to nezvládá, má pocit studu)
  • rozvoj druhově specifických charakteristik
    • chůze, řeč (prudce narůstá pasivní i aktivní slovní zásoba), sebeuvědomování, vytváření návyků
    </ul>

     

    Motorický a kognitivní vývoj

    • hrubá a jemná motorika, význam pro rozvoj poznávacích funkcí a proto, aby dítě prospívalo po rozumové stránce
    • v USA je trend neříkat rodičům přesnou diagnózu, aby nebyli zdrcení – u dětí, o kterých my řekneme, že mají těžké mentální a tělesné poruchy, v USA mluví jako o dětech s „learning difficulties“ – rodiče se pak snaží, cvičí s dítětem a neví, že to stejně nikam nepovede
    • vývoj řeči

     

    Rozvoj osobnosti batolete

    • u staršího batolete dochází k prudkému rozvoji osobnosti dítěte („já“)
    • sebeuvědomování – dítě přestane mluvit ve 3. osobě jednotného čísla
    • sebeprosazování, vůle
    • chce dělat něco co nemůže, nechce dělat něco co musí (= období vzdoru - negativismu)
    • je důležité jednotné výchovné působení, jinak může dojít k zafixování některých reakcí u dítěte a potom si to dítě vyvzteká cokoliv chce -> to se stává relativně trvalým rysem osobnosti

     

    Zvládání vzdoru

    • mladší batole – odvedení pozornosti, nabídnutí alternativy; v tomto období se vzdor dá zvládat celkem dobře, ale závisí na temperamentu dítěte
    • starší batole – úkolování, vysvětlování, vyjednávání (o problémech se mluví, je potřeba je řešit a dospět k vyřešení)
    • otázka trestů (od ignorování po tělesné tresty) – velmi individuální, ale mělo by se s nimi zacházet opatrně, aby plnily svůj účel
    • role pasivity a aktivity dítěte – je lepší, když si může aktivně vybrat (co si obleče atd.)
    • problém fixace vzdoru – může se z něj stát návyková účelová reakce
    • problém nadměrné prevence vzdoru
    • Matějčkovy výchovné zásady