Britská (Klein, Winnicott, Balint) a americká škola objektních vztahů (Kernberg)

Z Psychology
Přejít na: navigace, hledání

Britská škola objektních vztahů[editovat]

  • Odklon od Freudovy představy, kdy pozitivní vztah dítěte k okolním objektům je dán uspokojováním pudů (autoerotika)
  • Citové vztahy k okolním objektům hrají významnější roli v životě dítěte, než jen uspokojení pudů, již od začátku.

 

Melanie Kleinová (1882–1960)[editovat]

  • O Freudovi a jeho práci se dozvěděla teprve v roce 1914, kdy si přečetla „Výklad snů“
  • zdůrazňovala význam raných vývojových etap, tedy údobí do tří let věku dítěte, pro normální vývoj i pro vznik psychopatologických poruch
  • částečné objekty - těžké uchopit objekt jako celek, takže je rozpadá.
  • splitting – štěpení zážitků na pozitivní a negativní
    • základní organizace psychického života malého dítěte
  • projektivní identifikace směrem na matku
  • mezi 4. až 6. měsícem schopné tuto nespojitou psychickou zkušenost integrovat
    • začíná vidět matku jako zdroj i příjemce dobrých i špatných pocitů
  • inkorporace – zvnitřnění matky jako ochrana před svou vlastní destruktivitou
  • reparace - druhá polovina prvního roku života dítěte
  • dítě předpokládá, že svými ambivalentními pocity objekt nějak poškodilo a snaží se to napravit.
    • úspěšnost má vztah k altruismu
  • pozorovala u dětí v preverbálním období schopnost lítosti a potřebu napravit způsobené škody, která je stejně intenzivní jako dětská agresivní hnutí 

Donald Woods Winnicott (1896–1971)[editovat]

  • dětský lékař
  • vycházel z přímého pozorování interakcí mezi matkou a dítětem
  • Matka pro dítě vytváří tzv. podpůrné prostředí („holding environment“), které je bezpečné a příjemné.
  • Teorie s prenatální negravitací ve vztahu ke gravitaci po narození.
  • pravé self - matka citlivě reaguje na iniciativu dítěte a jeho potřeby a tím potvrzuje jejich oprávněnost, „pravdivost“
  • nepravé self - matka na prožitky dítěte reaguje necitlivě
    • dítě se podřizuje, je konformní nemá vyvinutou autonomii
  • přechodný (tranzitorní) objekt
    • např. oblíbená přikrývka se zajíčky
    • objekt dítě dokonale vlastní a vytváří si k němu vztah
    • slouží dítěti, aby si ověřilo svou schopnost ovládat či ovlivňovat dění ve vnějším světě
  • adekvátní mateřská péče má rozhodující význam pro zdravý psychický vývoj 

Michael Balint (1896–1970)[editovat]

  • britský psychoanalytik maďarského původu
  • zkoumal z psychoanalytického hlediska vztah lékař–pacient
    • pacienti vyhledávají lékaře, aby se jim dostalo láskyplné, v podstatě rodičovské péče
    • každá nemoc je prostředkem vyjádření prosby o pozornost a lásku
  • Kontakty mezi lékařem a pacientem
    • spíše neverbální
    • zahrnují tělesné kontakty, při nichž je pacient v závislé a regresivní pozici
  • pro pacienta je nejdůležitější drogou sám lékař
  • nemá smysl nutit pacienta, aby své požadavky lásky a náklonnosti předčasně uznal nebo se jich dokonce vzdal. Lékař musí akceptovat jeho potřebu lásky, pozornosti, sympatie a jeho přání, aby jeho nemoc byla brána vážně, a teprve pak může od pacienta očekávat, aby se své metody/nemoci vzdal a začal experimentovat s jinými metodami získávání náklonnosti a péče
  • balintovské skupiny – na sezeních lékaři (nyní i psychologové) analyzují své vlastní citové reakce na pacienty, jejichž léčba nepostupuje tak dobře, jak by si představovali.

 

Americká škola objektních vztahů[editovat]

  • vznik vnitřních reprezentací objektů je výsledek přirozeného vývoje.
  • mentální reprezentace objektů jsou stejně jako reprezentace self celistvé, poměrně realistické a stabilní.
  • jejich nejranější formy vznikají kolem třetího roku života, po dosažení citové objektní stálosti. Dítě v tomto věku nejenže vnímá objekty vnějšího světa jako stabilně existující i v jeho nepřítomnosti, ale vytváří si k nim stálé citové vztahy.

Otto Kernberg (nar. 1928)[editovat]

  • revize Freudovy teorie
  • dítě po narození žádné pudové pohnutky nemá 
  • Integrace dobrých a špatných zkušeností do 2 motivačních systémů – láska a nenávist (analogie s Freudovým libidem a agresí)
  • Internalizace - proces psychického přisvojování si toho, co bylo původně vnější.
  • Internalizační procesy - rozhodující význam pro vznik lidské osobnosti
    • Introjekce - primitivní forma internalizace, při níž je objekt zvnitřněn vcelku i se vztahem, který k němu daný jedinec má.
    • Identifikace - dítě nezvnitřňuje objekt jako celek, ale přebírá od něj jen některé vlastnosti či projevy, které může snáze začlenit do svého psychického aparátu
    • Ego-identita - celková organizace identifikací a introjekcí pod vedením syntetické funkce ega
      • Výsledkem je organizované sebepojetí a hlubší a realističtější pojetí druhých lidí.
  • Z psychodynamického hlediska má při internalizačních procesech rozhodující význam to, jak daný jedinec své vztahy k druhým lidem subjektivně vnímá, prožívá a interpretuje.