Ego-psychologie (Freudová, Hartmann)

Z Psychology
Přejít na: navigace, hledání
  • Rozvoj psychoanalyticke ego-psychologie souvisel s tim, že ve strukturalnim modelu lidske psychiky bylo ego oblasti, kterou Freud nejmeně popsal a propracoval. K jejím zakladatelům patři Freudova nejmladši dcera Anna a Heinz Hartmann.

Anna Freudova (1895–1982)[editovat]

  • rivalka Melanie Kleinove
  • přispěla k rozvoji psychoanalytické vývojové psychologie a psychoterapie děti
  • paralelně s Kleinovou formulovala myšlenku, že dítě neumí volně asociovat, ale disponuje dětskou hrou (technika hrové terapie).
  • Práce „'Ego a obranné mechanismy' z roku1936
  • Na základě pozorování z protileteckých krytů v Londýně zjistila, že i v nebezpečných situacích, např. při bombardování v krytech, byly děti poměrně klidné, pokud byla nablízku matka. Bez její přítomnosti úzkost drasticky rostla.
  • obrany jako součást ega
  • dělí je do dvou základních skupin
    • některé z nich jsou namířeny proti pudovým přáním z id
    • jiné působí proti nepříjemným podnětům z vnější reality
  • použití obran může přispět ke zmírnění či odstranění negativních, zejména úzkostných pocitů a k lepší sociální adaptaci
  • definuje obrany
    • regrese - návrat z vyššího na nižší vývojový stupeň
    • projekce - jedinec subjektivně nepřijatelné psychické obsahy či pohnutky připisuje někomu jinému
    • represe - vytěsnění nepříjemného psychického obsahu do nevědomí
    • popření - člověk si neuvědomuje podněty či informace, které v něm vyvolávají nepříjemné pocity
  • Reaktivní formace
    • chrání ego před návratem vytěsněných pudových impulzů
    • Výsledkem je postoj protikladný původnímu pudovému přání.
  • obranné mechanismy, které brání současně směrem ven i dovnitř proti pudům
    • Identifikace s agresorem - při identifikaci s agresorem se člověk ztotožní s osobou, které se bojí
    • Altruistické vzdání se - díky tomu si může vážit sebe sama a získat také úctu jiných lidí.

Heinz Hartmann (1894–1970)[editovat]

  • zakladatel ego-psychologie
  • druhou výcvikovou analýzu absolvoval u Sigmunda Freuda
  • v letech 1951–1957 zvolen prezidentem mezinárodní psychoanalytické asociace.
  • Myšlenkové paradigma nového psychoanalytického směru zformuloval v roce 1939 v eseji „Ego psychologie a problém adaptace“
  • posunul předmět studia psychoanalýzy i do oblastí mimo patologii
  • ego substruktura osobnosti sloužící k adaptaci.
  • funkce Ega
    • testování a uvědomování si reality
    • regulace pudů zejména prostřednictvím schopnosti odložit jejich uspokojení
    • vytváření objektních vztahů
  • Ego
    • v egu také probíhá myšlení a je v něm umístěn celý arzenál obranných mechanismů.
    • vyvíjí se samostatně nezávisle na Id
    • na jehož dalším vývoji se podílí zrání i učení
    • čerpá energii z pudových impulzů, které v procesu neutralizace zbavuje jejich sexuálních a agresivních kvalit.
  • nekonfliktní sféra
    • součást ega, která stojí mimo oblast střetů s impulzy z id či superega. Probíhá v ní vývoj motoriky, vnímání, řeči, myšlení, tvořivosti aj. Díky rozvoji těchto funkcí je člověk schopen nezávislé (autonomní) psychické existence.
  • K významným představitelům ego-psychologie patří Erik H. Erikson