Metody vývojově psychologických zkoumání

Z Psychology
Přejít na: navigace, hledání

Metodologii lze chápat jako specifickou strategii získávání informací, analýzu a interpretaci získaných dat. Cílem vývojově psychologických zkoumání bývá zachycení procesu různých proměn.

VÝZKUMNÉ METODY

ANALÝZA VNĚJŠÍCH PROJEVŮ - zaměřené na viditelné chování

Metoda pozorování – pozorování lidských projevů se může uskutečnit v různých podmínkách

  • Pozorování v přirozených podmínkách, v běžných situacích – umožňuje zachytit standardní projevy chování, které jsou vrozené a vývojově podmíněné.
  • Pozorování v upravených podmínkách – např. ve skupině, které má určitý počet dětí, v prostředí, které je určitým způsobem uspořádáno.
  • Sebepozorování – kdy jedinec sleduje své vlastní projevy, pocity či názory a nějak je zaznamenává, např. pomocí sebehodnotící škály. Lze použít až na určité věkové úrovni.

Experiment – slouží k verifikaci hypotéz, zpravidla o kauzálních souvislostech. Experiment umožňuje studium pouze některých oblastí. Jeho podstatou je kontrola podmínek a průběhu sledovaného dění. Experiment dělíme na:

  • přirozený
  • laboratorní 

ANALÝZA SUBJEKTIVNÍCH SDĚLENÍ

Rozhovor – slouží k získání nejrůznějších informací, např. subjektivních pocitů, prožitků, znalostí, názorů a zkušeností různých lidí na různé vývojové úrovni. Rozhovor dělíme na:

  • strukturovaný– předem stanovené otázky
  • volný – kdy je dáno jen téma, ale způsob dotazování se může měnit podle situace.

Dotazník - časově výhodný pro větší počet zkoumaných, ale omezený v odpovědích systémem otázek či možností volených odpovědí.

Test – psychologické testy, projektivní techniky (TAT- tematický apercepční test – pro posuzování sociálních vztahů, Hand test – kartičky s rukou, má se říci co právě ta ruka dělá)

ANALÝZA PRODUKTŮ

Vývojově podmíněné proměny lidské psychiky lze studovat prostřednictvím analýzy dětských výtvorů nebo verbálních sdělení.

Analýza kresby a písma – v kresbě ať už volné či tematické, se odráží dosažená vývojová úroveň dítěte v různých oblastech.

Psaný či vyprávěný příběh – může být pro pochopení dětského uvažování velmi užitečný. Příběh může být tematicky vymezený nebo volný. Nejde jen o obsah a vedení příběhu, o uvedené či dokonce zdůrazněné respektive opomenuté informace, ale i o způsob zpracování, který závisí na dosažené kognitivní úrovni.

KVALITATIVNÍ METODY

Kvalitativní metodou zaměřenou na hlubší pochopení vývojově podmíněných souvislostí a vztahů i jejich ovlivnění různými faktory je: 

Případová studie tj. kazuistika – tuto metodu lze považovat za doplňující. Přispívá ke zpřesnění informací získaných kvantitativními metodami. Její omezení spočívá ve skutečnosti, že příběh jednotlivce nemusí být reprezentativní, jeho chování a prožívání má vždycky individuálně specifické znaky.

Korelační studie - zjištění jisté souvislosti mezi dvěma proměnnými

METODOLOGICKÉ PŘÍSTUPY – pro sběr dat

1) longitudinální přístup (podélný)

  • dlouhodobé sledování jedné a téže skupiny zkoumaných osob – sledují se tu proměnné v několikaletém období
  • záporem je časová náročnost, postupné snižování zkoumaného vzorku
  • vývojové změny jednotlivých proměnných se zaznamenávají formou deníku nebo autobiografických záznamů (může být ale zkresleno)
  • příkladem může být longitudinální výzkum (Matějček, Dytrych, Schuller a spol.), která se týkala vývoje tzv. nechtěných dětí. Děti byly vybrány na základě toho, že se narodily z těhotenství, které matka neplánovala a nechtěla. Děti byly poprvé vyšetřeny v 9 letech, pak ve věku 14-16 let a v době kdy překročily dvacítku…

průběh postupu:

  1. zabezpečit vzorek stejnorodé = homogenní skupiny (např. dětí narozených v r. 1990)
  2. reprezentativnost vzorku – ze stejného sociometrického prostředí, u rodičů stejná úroveň vzdělání …
  3. doba sledovatelnosti – dostatečně dlouhá (např. od narození do puberty)

aplikovatelný, pokud chceme zjistit dynamiku vývoje/vývojových změn jedince nebo vztahy a souvislosti mezi jednotlivými vývojovými změnami

2) příčný přístup (průřezový, transverzální, cross-section)

  • sleduje proměnné a jejich vztahy v konkrétním časovém úseku
  • současně se vyšetřuje více skupin zkoumaných osob různé věkové kategorie
  • problém: dostatečné zajištění homogenity vzorku a srovnatelnost výsledků
  • výhoda: kratší doba a výkon, schopnosti u osob různě starých
  • získáme normy použitelné v psychologických testech 

3) semilongitudinální přístup – spojení příčného a longitudinálního přístupu-projektu

  • v tomto přístupu je sestaveno několik (věkově odlišných) skupin, které jsou po určitou (oproti longitudinálnímu postupu podstatně kratší) dobu sledovány a opakovaně vyšetřovány
  • získá se tak řada kratších dílčích individuálních vývojových křivek, z nichž je pak možné pomocí statistických postupů „složit“ vývojovou křivku globální. 

4) retrospektivní (anamnestický) přístup

  • výběr skupiny podle určitých současných vývojových znaků a sledují se vývojové projevy či životní události v minulosti (anamnéze)
  • příkladem je studie Bowlbyho (1946) v níž srovnával skupinu 44 mladistvých se sklonem ke krádežím se skupinou 44 mladistvých bez krádeží. Z řady sledovaných proměnných v anamnéze, v nichž se skupiny lišily, byly jediným významným činitelem dlouhodobé separace dítěte od matky v prvých pěti letech života. Bowlby z toho usoudil, že dlouho trvající separace dítěte od matky vede k citovému narušení a k delikvenci.

5) prospektivní (katamnestický) přístup

  • sleduje vývojové projevy u skupiny jedinců, které jsou postiženi stejnou zkušeností nebo nepříznivou událostí (např. výzkum nechtěných dětí)
  • tento přístup vyvažuje nedostatky retrospektivní studie
  • Katamnéza - zjišťování stavu a vývoje pacienta po léčbě v určitém časovém odstupu.