Plasticita vývoje a resilience

Z Psychology
Přejít na: navigace, hledání

1. Plasticita vývoje

  • = míra modifikovatelnosti vývoje, možnost změny
  • X zakořeněný názor o rozhodujících prvních letech života

po 2. sv. v. dva proudy:

    • psychoanalyticko-klinický:
      • John Bowlby: „Maternal Care and Mental Health“ (1951); spolupráce s René Spitzem
        • dojde-li k separaci dítěte od matky v útlém věku, má to trvalé následky po celý život
        • Bowlby nezkoumal, co předcházelo separaci od matky
        • metodologicky nepřesné
        • separační reakce apod.; trvalé následky
    • experimentální:
      • vliv etologie
      • K. Lorenz – vtištění housatům
        • existují určité kritické periody, kdy se dětem do jejich psychiky něco vtiskne (imprinting)
        • v kritické periodě musí dojít k nějakému pokroku či naučení se něčeho, jinak je tato schopnost ztracena
        • tvrdilo se, že pokud se dítě do 5 let nenaučí mluvit, už se mu to nikdy nepovede – není to pravda
        • dneska se nemluví o kritických periodách, ale i tak víme, že existují jisté senzitivní periody (období zvýšeně citlivá; dítě je připraveno na to, aby se něco učilo; např. vývoj řeči – senzitivní perioda od roku a půl do dvou let)

Podpora myšlenky plasticity vývoje: Ann a Alan Clarkeovi, GB

  • díla Ann a Alana Clarkeových:
    • „Early experience – myth and evidence“ (1976)
    • „Early experience and the life path“ (2000)
  • rozlišovat formy mateřské deprivace
    • co předcházelo k tomu, že se dítě ocitlo bez matky (matka nemá zájem X matka jde na operaci a o dítě se nemá kdo postarat)
    • co následuje oddělení dítěte (+ je oddělení krátkodobé či dlouhodobé?)
  • dítě není pasivním příjemcem vlivů
    • např. pěkné dítě spíše přivolá zdravotní sestru X ošklivé a uplakané dítě bude mít problém s péčí o něj -> záleží na temperamentu dítěte i na předchozích zkušenostech
  • pro poznání příčin nutno provést změnu
    • např. vyšetřuji dítě, které je opožděné ve vývoji, nemůžu bez důkladné anamnézy říct, zda je mentálně retardované - může to být způsobeno důsledkem psychické deprivace (nezájem rodičů o dítě apod.)
    • dříve často docházelo k špatné diagnostice dětí v dětských domovech
    • náprava deprivace je možná (X retardace není) - psychické potřeby dítěte je možné uspokojovat dodatečně
    • ne kritické periody, ale senzitivní období (ALE v organogenezi kritické periody skutečně jsou!)
  • interakce – vzájemné působení vlivů, např. dítě, které se narodí s viditelným mentálním postižením (např. Downův syndrom) je rizikové především proto, že u rodičů mohlo dojít ke zklamání (nečekali, že se jim narodí postižené dítě) – postižení samotné z psychologického hlediska není tolik rizikové

resumé: vývoj je plastický

2. Resilience

  • individuální psychická odolnost, nezdolnost (opak: vulnerabilita – zranitelnost) = to, co dítě zažije v útlém věku, nemusí mít nutně negativní důsledky
  • 70. léta 20. stol.
  • tzv. sebenapravující tendence; později děti odolné (resistentní) vůči stresu, resilience (př.: USA, děti z rodin, kde rodiče byli alkoholici -> na ty děti to ve většině případů nemělo takový vliv, jak se čekalo)
  • A. Masternová, M. Rutter; E. Wernerová (vývoj. psych., University of California)
  • Z. Matějček a Z. Dytrych: „Riziko a resilience“ (1998) – článek publikovaný v Československé psychologii
  • J. Křivohlavý – např. knihy „Psychologie nemoci“a „Psychologie zdraví“ - resilience v kontextu fyzického i psychického zdraví
  • pojem resilience není to samo jako odolnost, zahrnuje i jakýsi vývojový/růstový potenciál

Definice resilience (Mastenová)

  • = proces, schopnost i výsledek úspěšné adaptace člověka na vzdory nepříznivým či ohrožujícím podmínkám
    • nejedná se pouze o rys osobnosti; je to i jakýsi proces
    • je evidentní až ve chvíli, kdy na člověka působí nějaká zátěž -> pokud člověk nikdy žádnou zátěž nezažil, není možné zjistit míru resilience
  • trojí podoba:
    • dobré výsledky vývoje navzdor vysokému riziku
    • zachovaná kompetence i pod trvalou zátěží
    • zotavení z traumatu a následné dobré prospívání
  • výzkum resilience se soustředí na protektivní faktory (ochranné, protiklad rizikových faktorů)
  • resilience je širší pojem než odolnost
    • odolnost: rezistence proti destrukci, schopnost zachovat si integritu při zátěži
    • resilience navíc obsahuje: složka vlastního pozitivního rozvoje, růstu, utváření, zrání, vytváření nových dovedností atd.
  • posttraumatický růst osobnosti (psychologové zabývající se pozitivní psych.; nové téma)

Protektivní faktory

  • tlumí účinek rizikových ohrožujících faktorů, posilují sebevědomí a „self-efficacy“ -> aktivita, změna; ALE nutně samy o sobě nevedou k resilienci
  • jejich účinek je zřetelný pouze u „high-risk“ populace
  • u dětí dnes studovány velmi často: válečné konflikty, přírodní katastrofy, teroristické útoky, únosy, dramatická odloučení od rodiny
  • obecné protektivní faktory platné ve všech kulturách: intenzivní rodičovská péče (citový vztah, i k náhradním osobám), sebedůvěra, vědomí příslušnosti ke skupině, víra, inteligence a jiné kompetence dítěte

podle věku dítěte

    • útlý věk - „easy“ temperament, přizpůsobivé, aktivní, sociabilní, zvladatelné a příjemné děti
      • s temperamentem se těžko něco udělá; pokud se dítě potřebuje vybít, doporučuje se mu třeba dát kousek papíru k roztrhání apod.
    • předškolní věk – samostatnost i schopnost požádat o pomoc
      • je možné aktivně ovlivnit míru jejich resilience (když je vedeme k tomu, aby byli samostatní)
      • vhodné děti formou hry připravit na krizové situace (např. ztracení se v obchodě)
    • školní věk a dospívání – dovednosti komunikovat, schopnost řešit problémy, koníček, zdravé sebevědomí, kamarádský vztah, interní místo kontroly (vědomí vlastní účinnosti – ví, že svůj život může do určité míry ovlivnit)

v rodině

    • úzký emocionální vztah, důvěra a bezpečí, pečovatelské chování, duchovní dimenze, širší sociální podpůrná síť
    • rozdíly mezi chlapci a dívkami!
      • resilientní chlapci – dobrý mužský vzor pro identifikaci - maskulinní, ale zároveň dokázal vyjadřovat city
        • do dospívání zranitelnější (ještě stále lpí na mateřské postavě), resilientnější až ve fázi adolescence (identifikace s vlastní sexuální rolí)
      • resilientní dívky – vzor pečující, zvládá svou práci, emancipovaná, zaměstnaná matka (zvládala práci i rodinu)
        • v mladším školním věku resilientnější, v dospívání a adolescenci méně

Závěr:

  • největší vliv na individuální resilienci má:
    • temperament
    • kompetence (schopnosti a dovednosti)
    • sebehodnocení
  • je možné posilovat resilienci – snížit rizika, zvyšovat sebeúctu, rozšiřovat kompetence a zdroje sociální opory